Svatí tohoto týdne
Radim sv. 25. 8./12.10. arcibiskup, slovan.: radi = radící, radující, aby tě měl každý rád, sv. Radim, * 960/970 Libice, + 12.10.1006/1020 Hnězdno (Gniezno) v Polsku, bratr sv. Vojtěcha, (buďto otcův levoboček, nebo syn z druhého manželství) a jeho průvodce na cestách do Říma, kde společně vstoupili do benediktinského řádu OSB, přijal latinskou formu svého jména Radim – Gaudentius. Zúčastnil se misijní cesty k pohanským Prusům a byl svědkem mučednické smrti sv. Vojtěcha. Po propuštění se postaral o důstojné uložení Vojtěchova těla. V r. 999 byl vysvěcen na biskupa, v r. 1000 byl uveden do úřadu prvního hnězdenského arcibiskupa za účasti císaře Oty III., v r. 1004 kanonizoval Pět bratrů benediktinů, polských mučedníků (Benedikt, Jan Gradenig, Matouš, Izák, Kristin = církevní svátek 25. 8. Pěti bratří (do r. 1973 sv. Radim, svátek byl přeložen na den jeho smrti 12.10.). Podle prvního polského kronikáře Anonyma Galla „proklel Radim před svou smrtí Polsko i Poláky, z důvodu jejich pýchy“.
V r. 1038 vpadl do Polska český kníže Břetislav I., dobyl Hnězdno a po třídenním postu, nařízeném pražským biskupem Šebířem, odvezl z Polska ostatky sv. Vojtěcha, Radima a Pěti bratří. Průvod došel 22./24. 8.1039 do Prahy a 25. 8.1039 byla sloužena slavnostní bohoslužba. Poláci si stěžovali u 146. papeže Benedikta IX. a kníže Břetislav I. musel za pokání (pokutu) postavit chrám na místě mučednické smrti sv. Václava ve Staré Boleslavi. Ostatky kníže Břetislav I. vracet nemusel a mohli zůstat v Praze. Radim svatořečen v r. 1136 olomouckým biskupem ct. Jindřichem Zdíkem (25. 6.). Kanonizace papežem byla až od roku 1171, absolutní právo kanonizace pouze od papeže platí od roku 1227. V českém církevním kalendáři svátek přeložen roku 1975. Český patron. Atribut: mitra, berla, někdy společně se sv. Vojtěchem.
----------------------------------------------------------
Romulus sv. 13.10. mučedník, jméno podle Quirina Romula, mýtického zakladatele Říma, který byl údajným synem pohanského boha války Marta. Sv. Romulus, žil mezi 1. a 3. stoletím, byl umučen pro víru. Zařazen mezi světce sporné existence.
---------------------------------------------------------
Kalist sv. 14.10. papež a mučedník, lat.: calix = kalich, pohár, lat.: calant = krasavec, sv. Kalist I. (Calixtus), od r. 200 žil jako otrok u římského patricia Karpofora, byl spolehlivý a stal se vedoucím směnárny svého pána, jednou mu byly peníze ukradeny a on měl z hrozícího trestu takový strach, že se pokusil o útěk, byl chycen a v okovech pracoval ve mlýně, později byl přeložen na těžší práci do dolů v Sardinii.
V té době 14. papež Viktor sestavil seznam křesťanů, kteří pracovali v dolech jako otroci, předal ho křesťance Marcii, manželce císaře Septima Severa, ten propustil otroky z dolů a přijal je za svobodné římské občany. Kalist se stal jáhnem 15. papeže Zefyrina a dostal od něho za úkol uspořádat křesťanský hřbitov (katakomby na Via Appia, pojmenované Calixtovy).
Zvolen 16. papežem v r. 217, jako papež přijal do církve i velké hříšníky a to se nelíbilo knězi Hypolitovi, ten ho obvinil z velké tolerance k hříšníkům a nechal se zvolit několika svými přívrženci protipapežem (byl to první vzdoropapež). Kalist nechal v Zátibeří postavit chrám Panny Marie, zavedl církevní malbu a 3 soboty jako postní dny, při dalším pronásledování křesťanů byl mučen a vhozen do studny s kamenem na krku, + 222 Trantévere (Zátibeří v Římě), pohřben 14.10. 222 v kostele v Zátibeří, v 9. století byly jeho ostatky přeneseny do opatství Cysoing.
-----------------------------------------------------
Terezie z Ávily, Terezie Veliká sv. 15.10. řeholnice a učitelka církve, řec.: therese = krásná, (řec.: teresis = záštita, štít, ochrana, řec.: thérizein = sklízet úrodu, řec.: théros = horko, vedro).
Sv. Terezie od Ježíše zvaná Veliká. Vlastním jménem Teresa de Cepeda y Ahumada z Ávily, *28.3.1515 v Ávile (Avila) ve Španělsku, +4.10.1582 Alba de Tormes. Dcera Alfonse Sancheze de Cepeda a Beatrice de Ahumada. Měla dvě sestry a 9 bratrů. V 7 letech odešla s bratrem Rodrigem, aby zemřela mučednickou smrtí u Maurů, byli přivedeni zpět. V jejích 12 letech, roku 1527, ji zemřela matka, v roce 1531 ji dal otec na výchovu k augustiniánkám v Avile.
Ve 20 letech 2.11.1535 vstoupila v Avile do řádu karmelitánek OCD, krátce po slibech onemocněla a čtyři dny byla v bezvědomí, když se probrala byla částečně ochrnutá. Lékaři jí nedávali mnoho naděje na uzdravení. V té době se začala modlit k sv. Josefovi a byla uzdravena. Stala se jeho velkou ctitelkou. Proto také první kostel, který dala postavit, zasvětila sv. Josefovi. V r. 1562 mu svěřila celý reformovaný řád karmelitek. 18 let trpěla různými nemocemi, až do konce života měla různá tajemná (mystická) vidění, která popsala ve svých knihách Cesta dokonalosti, Velká kniha o Božím smilování, Vnitřní hrad (Hrad v nitru), kde popisuje duši jako hrad rozdělený na 7 místností. V sedmém příbytku, sídle Božím, se člověk spojuje se svým Tvůrcem a dosahuje dokonalosti.
V r. 1554 viděla trpícího Krista na kříži, který ji pohnul k definitivnímu obrácení a k životu v tichu a důvěrnému sdílení s Bohem v samotě kláštera. V r. 1557 byla vyšetřována kvůli pravosti zjevení, které potvrdil sv. František Borgiáš a v letech 1560 – 1562 sv. Petr z Alcantary, v r. 1560 měla vidění ďáblova pekla, hluboce otřesena si přísahala, že se bude snažit o dokonalost, veřejně prohlásila: „že by bylo pro rodiče lepší své dcery vdát než je nechat vstoupit do kláštera bez kázně“, rozhodla se obnovit řád karmelitánek.
V r. 1562 založila reformovaný klášter bosých karmelitek sv. Josefa, pomohl ji sv. Petr z Alcantary (19.10., obnovitel františkánů), ke svému jménu si dala přízvisko „od Ježíše“, v r. 1567 poznala sv. Jana od Kříže (14.12.), kterého přesvědčila o reformě mužského řádu karmelitánů, oba museli překonat velký odpor, závist, nenávist a útoky, sv. Jan byl dokonce uvězněn na 9 měsíců, společně založili 32 reformovaných klášterů (15 mužských, 18 ženských s menším počtem sester – 21 osob), její velkou přítelkyní a sekretářkou byla bl. Anna od sv. Bartoloměje (7.6.), byla velmi duchaplná, napsala mnoho spisů o duchovním životě, cestovala po celém Španělsku, organizovala řád a stala se pro mnoho věřících velkým vzorem, jejím heslem byl citát z Bible: „Misericordias Domini in aeternum cantabo = O milosrdenství Pána na věky budu zpívat (Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech)“, 8 let před svou smrtí předpověděla jak a kdy zemře.
Zemřela v klášteře, který založila v r. 1571, na jedné vizitační cestě (4.10.1582), (v noci ze 4. na 5.10.1582 byla vyhlášena změna kalendáře, po 4.10. následovalo 15.10.1582), pohřbena bez rakve do hliněného hrobu, odkud za 2 roky bylo její nerozložené tělo vyzvednuto a přeneseno do klášterního kostela.
24. 4.1614 byla blahořečena, 12. 3.1622 ji svatořečil 235. papež Řehoř XV., 263. papež bl. Pavel VI. ji jako první ženu v historii církve prohlásil 27. 9.1970 učitelkou církve.
Znázorňuje se s v řeholním rouchu, drží knihu a pero, někdy s andělem, který ji probodává srdce šípem. Hlavní patronka Španělska.
-----------------------------------------------------
sv. Hedvika 17.10./16.10. kněžna, vdova a řeholnice, něm.: had wig = vítězí v boji. Sv. Hedvika Slezská, Meránská, z Andechsu, německá princezna.
*1174 hrad Andechs v Meranu, v Bavorsku, +14.10.1243 Třebnice v Polsku. Otec Bertold IV. vévoda z Andechs v Meranu v Tyrolsku (1180–1204), matka Anežka z Rochlitz, míšeňsko-lužická kněžna. Její dva bratři byli biskupové (jeden v Bamberku, druhý byl patriarcha akvilejský), její sestra Gertruda byla matkou sv. Alžběty Uherské a manželkou uherského krále Ondřeje II. Sestra Anežka byla manželkou francouzského krále Filipa Augusta.
Vychována v klášteře benediktinek v Kitzingenu, v 12 letech v r. 1186 se vdala za slezského knížete Jindřicha I. Bradatého (Slezského, vládl 1201–1238 +), měli 7 dětí. Syn Konrád Kadeřavý (Slezský) byl zasnouben se sv. Anežkou Českou, ale v r. 1214 tragicky zemřel. Další syn Jindřich II. měl za manželku Annu Přemyslovnu, dceru Přemysla Otakara I. (sestra sv. Anežky České).
Založila několik klášterů s nemocnicemi. Špitál a klášter v Třebnici založila v r. 1202, a zde byla na výchovu i sv. Anežka Česká.
Sv. Hedvika byla tetou sv. Alžběty Uherské/Durynské (17.11./19.11.). Chodila bosa, ale když někoho potkala, obula se, aby ho nepohoršovala. Po manželově smrti v r. 1238 vstoupila do cisterciáckého kláštera v Třebnici (Trzebanicza – trzeba nicz = nic potřeba), kde se starala o chudé a nemocné a kde zemřela.
V r. 1241 padl její nejstarší syn Jindřich II. v boji proti Tatarům. Hlavní patronka Slezska, českou patronkou se stala v době Karla IV., který v r. 1348 připojil Slezsko k zemím Koruny České a vzal si za manželku Annu Svídnickou, pravnučku sv. Hedviky. Kanonizována 184. papežem Klementem IV. 26.3.1267. Atribut: knížecí roucho, model kostela, soška Panny Marie, boty v ruce.
Markéta Marie sv. 16.10. řeholnice, sv. Markéta Marie Alacoque (Alakok), * 22. 7.1647 Lauthecourt v Burgundsku ve Francii.
Otec byl královským notářem a soudcem, zemřel když ji bylo 8 let. Za dva roky onemocněla obrnou, ze které se po několika letech vyléčila nevysvětlitelným způsobem, trpěla od příbuzných různá příkoří.
V r. 1671 vstoupila do kláštera Navštívení Panny Marie v Paray-le-Monial, kde měla v letech 1673 – 1675 několik vidění Ježíše se srdcem plným lásky k lidem. Srdce bylo ověnčené trním a uprostřed hořícího srdce byl kříž.
16.6.1675 dostala při zjevení v klášterní kapli za úkol zavést, v pátek po slavnosti Božího Těla, svátek Srdce Ježíšova. Přes různé obviňování a nesnáze začala šířit úctu k Božskému Srdci Ježíšovu. Představené i kněží ji ukládali zvláštní zkoušky její víry, v kterých obstála a zůstala pevná ve víře.
+17.10.1690 Paray-le-Monial ve Francii, 256. papež bl.Pius IX. v r. 1856 zavedl v celé církvi, poprvé podle jejích vidění, svátek Nejsvětější Srdce Ježíšovo, Božské Srdce Páně.
Svatořečena 259. papežem Benediktem XV. 13.5.1920, dostala titul apoštolka Božského Srdce Páně.
--------------------------------------------------------------
Ignác Antiochijský sv. 17.10. biskup a mučedník, sv. Ignác z Antiochie, * 20 Sýrie, + 17.10. 107/117 Řím. Podle legendy byl tím dítětem, které ukázal Pán Ježíš učedníkům a řekl jim, že největší je ten, kdo bude jako toto dítě. V dospívání byl prodán do otroctví, v dospělosti vyplacen.
Stal se žákem sv. Jana Evangelisty, který ho jmenoval biskupem (třetí nástupce sv. Petra v Antiochii, druhý byl sv. Evodios). Za jeho působení se začalo šířit bludné učení gnostiků. Za císaře Domiciana nastalo pronásledování Židů, které se obracelo i proti křesťanům. Pohané neviděli mezi nimi rozdíl. Za Trajana měli být křesťané zatýkáni pouze na udání. Byl zatčen v r. 116 a poslán lodí do Říma. Vojáci s ním zacházeli velice špatně.
V maloasijských přístavech mu lidé prokazovali velké pocty, ve Smyrně za ním přišel na loď sv. biskup Polykarp se zástupem věřících.
Napsal 7 listů církevním obcím v Malé Asii a v Římě, v těchto dopisech se poprvé vyskytuje název katolická církev a jsou svědectvím o učení a životě církve. Vyjadřuje v nich také svůj vnitřní život a úzkost, aby neselhal a zůstal věrný Kristu.
V římském Koloseu byl hozen hladovým lvům, před svou smrtí řekl: „jsem Kristova pšenice, mám být rozemlet zuby šelem, abych se stal čistým chlebem pro Krista“. Bývá zobrazován se lvem a se zlatým nápisem IHS nebo Ježíš.
-------------------------------------------------------------
Lukáš sv. 18.10. evangelista a biskup, lat.: lucas, lucis = světlo, nebo Lucanus = Lukánec, obyvatel Lukánie v jižní Itálii, sv. Lukáš, * v r. 11 v Antiochii Syrské, + 95 Boiocii v Řecku (nebo v Thébách), lékař, průvodce apoštola Pavla na jeho cestách. Podle zpráv sv. Pavla, pravděpodobně i podle vyprávění Panny Marie napsal v r. 64 evangelium a knihu Skutků apoštolů. Stal se biskupem v Achaji, kde byl umučen ve věku 84 let. Jeho ostatky byly pohřbeny v Thébách, později v Konstantinopoli v kostele Svatých Apoštolů. Ve středověku převezeny do Padovy. Jeho lebka je uložena a uchovávána ve svatovítském pokladu v katedrále sv. Víta v Praze. V dobovém historickém záznamu je napsáno, že mniši s těžkým srdcem odevzdávali lebku císaři Karlu IV. Analýzou DNA se v r. 2000 zjistila pravost lebky s jeho ostatními ostatky. Evangelista Lukáš se znázorňuje s okřídleným býkem, protože začíná své evangelium Zachariášovým obětováním v chrámu a býk byl obětním zvířetem pro zámožné Židy (Zj 4, 7 – 8). Podle legend byl i malířem, protože „vykreslil“ v třetím evangeliu události z Ježíšova dětství a ze života Panny Marie. Ve východní církvi mu jsou připisovány i skutečné starobylé ikony (obrazy) Panny Marie s Ježíškem. Podle legendy namaloval obraz Panny Marie Sněžné v Římě. Patron lékařů a malířů.
---------------------------------------------------
Izák sv. 12. 6./19.10. mučedník, a druhové, hebr.: Jicchak = smějící se, veselý, ve Starém Zákoně syn praotce Abraháma, *2066 př. Kr.
Sv. Izák Joques, *10.1.1607 Orléans ve Francii, v 17 letech vstoupil k jezuitům, v r. 1632 byl vysvěcen na kněze a odjel do Kanady, v r. 1636 se dostal do Quebeku se skupinou 7 misionářů, mezi nimi byl sv. Jan Brébeuf, usadil se u Huronského jezera.
Byl prvním katolickým knězem, který navštívil New York. Při nájezdu Irokézů byl v r. 1642 zmrzačen a zajat. Po roce zajetí ho osvobodili Holanďané a odvezli do Francie. Po vyléčení odplul zpátky do Kanady k Irokézům a stal se věrozvěstem indiánských kmenů Huronů a Irokézů. Působil jako vyjednavač míru mezi Francouzi a Mohawky. V roce 1646 ho Mohawkové zatkli a u mučednického kůlu mu roztříštili lebku. +19.10.1646 Ossernenon, Kanada. 260. papež Pius XI. ho v roce 1925 blahořečil a 29.6.1930 svatořečil.
Pavel od Kříže sv. 19.10. řeholník, *3.1.1694 Ovada u Alessandrie (Ligurie) v Itálii, +18.10.1775 Řím, vlastním jménem Pavel František Danei, pocházel ze 16 dětí zchudlé šlechtické rodiny, jako druhé dítě.
V 19 letech od r. 1713 pomáhal svému faráři a učil ve farnosti katechismus, v r. 1716 ve 22 letech měl vidění Ježíše a rozhodl se mu sloužit, v r. 1725 založil řád, vyučoval lidi, kázal o utrpení Ježíše, v r. 1737 se na Monte Argentario v Itálii usadil se svým bratrem Janem Křtitelem Daneiem a založil klášter. Reformátor řádu Passionistů, v r. 1741 byly stanovy řádu schváleny 248. papežem Benediktem XIV. a od alexandrijského biskupa dostal hábit s nápisem IESU CHRISTI PASSIO, (viz Antonín Maria Zaccaria, r. 1530 barnabité – pauláni, passionisté podle úcty k umučení Krista – Passio Christi).
V samotě vypracoval opravenou řeholi paulánů, v r. 1744 byl vysvěcen na kněze se svým bratrem Janem Křtitelem Daneiem, v r. 1747 dostal povolení přijímat novice a založil první klášter v Grossetu, bratři přijali čtvrtý slib, že budou šířit úctu ke Kristovu utrpení, generálem řádu se stal v r. 1769, řád byl schválen 250. papežem Klementem XIV. v r. 1769, zemřel v klášteře u basiliky sv. Jana a Pavla v Římě, kde byl pohřben.
Svatořečen 256. papežem bl. Piem IX. 29. 6.1867.