Kleofáš sv. 25. 9. vyznavač, řecky: Kleo pas = syn slavného otce, sv. Kleofáš, zvaný Alfeus (hebr.: Chalpi=zaměněný). Jeden z  učedníků, který potkal vzkříšeného Ježíše do Emauz (L 24, 13-33).
        Podle knihy spisovatele Hegesippa ze 2. století byl bratrem sv. Josefa Pěstouna, manžel sv. Marie Kleofášovy-Alfeovy, otec sv. apoštolů Jakuba Menšího – Mladšího a Judy Tadeáše, Josefa a sv. Simeona biskupa, děda sv. Jakuba Většího a sv. Jana Evangelisty. + 1. století.

 

--------------------------------------------------------------------------

 

 Kosma sv. 26. 9. lékař a mučedník, a sv. Damián, arabsky: kosíma = ozdoba, kásim = hojič, lékař (ozdobený hodností).
     * 3. století v Sýrii, + 27. 9. 303 (287) v Egeji (Killiz v Sýrii, Řím). Dvojče s bratrem Damiánem. Pocházeli ze šlechtického rodu. Stali se lékaři, cestovali po celé říši a léčili lidi i zvířata. Těšili se všeobecné vážnosti křesťanů i pohanů. Na tehdejší dobu byli velice vzdělaní a v lékařské praxi úspěšní.
     Byli hluboce věřící a chudým věnovali svou lékařskou péči zadarmo. Cestou k nemocnému se modlili za jeho uzdravení a každého pacienta požehnali znamením kříže. Hovořili s nemocnými o jejich potížích, pomáhali jim je řešit, podávali léky a ošetřovali rány. Při svém úspěšném léčení (které připisovali Bohu) obrátili mnoho lidí na křesťanskou víru. Pomáhali nezištně chudým nemocným v maloasijských obcích, léčením zadarmo získávali pohany pro víru.
       Místodržitel Lysias je (za císaře Diocletiana, Diokleciána) dal oba bratry zatknout a vyslýchat. Když se přiznali k víře, byli mučeni různými způsoby. Byli hozeni do moře s přivázanými kameny, ale zázrakem se dostali na souš. Pak byli přivázáni na zapálenou hranici, ale ani tam se jim nic nestalo. Neublížilo jim ani ukřižování, střílení šípů a kamenování. Naopak toto běsnění katů a zázračná ochrana svatých bratrů přivádělo stále více pohanů k víře v Krista.
     Nakonec byli popraveni mečem. Jejich ostatky se v r. 850 dostaly do saského Essenu. Úctu k nim přinesli na naše území sv. Cyril a Metoděj. Český patron, patron lékařů a lékárníků.
       V 10. století byly jejich ostatky převezeny do Prahy, kníže Vratislav je daroval do kostela Panny Marie na Pražském hradě (dnes je v těch místech Obrazárna a Rudolfova galerie), kníže sv. Václav je věnoval bratru Boleslavovi na jeho nové sídlo v Boleslavi, kde byl postaven kostel s jejich zasvěcením.
       V 11. století byla část ostatků darována do sázavského kláštera, r. 1400 do německého Mnichova, od r. 1684 se stali oficiálními českými patrony.
     V 18. století nechal zhotovit jejich sousoší na Karlově mostě a obraz v Karolinu děkan lékařské fakulty František Löw z Eresfeldu. Atribut: universitní talár, nádobky na léky, had na holi, stejné obličeje.
     V církevním kalendáři byl svátek v r. 1965 přeložen z 27. 9.
     Den po pouti, na jejich původní svátek, byl ve Staré Boleslavi u dveří jim zasvěceného kostela byl ráno po jejich svátku zavražděn sv. Václav. Svátek Kosmova bratra sv. Damiána byl do roku 1969 na den 12. 2. Východní církev slaví jejich památku 1. 7., 17.10., 1.11.
     U nás měl toto jméno ve 12. století známý děkan Kosmas (1045-1125), autor knihy Chronica Boemorum (1119-1125 Kronika Čechů zvaná Kosmova kronika česká).  

 

Damián sv. 26. 9./ 27. 9. lékař a mučedník, a Kosma, arabsky: dammija = vítěz. řecky: damianos = krotitel, lat.: damma = daněk.
       * 3. století v Sýrii, + 27. 9. 303 (287) v Egeji (Killiz v Sýrii, Řím). Dvojče s bratrem Kosmou. Pocházeli ze šlechtického rodu, arabští lékaři, cestovali po celé říši a léčili lidi i zvířata, těšili se všeobecné vážnosti křesťanů i pohanů, na tehdejší dobu byli velice vzdělaní a v lékařské praxi úspěšní, byli hluboce věřící a chudým věnovali svou lékařskou péči zadarmo. Cestou k nemocnému se modlili za jeho uzdravení a každého pacienta požehnali znamením kříže, hovořili s nemocnými o jejich potížích, pomáhali jim je řešit, podávali léky a ošetřovali rány, při svém úspěšném léčení (které připisovali Bohu) obrátili mnoho lidí na křesťanskou víru. Pomáhali nezištně chudým nemocným v maloasijských obcích, léčením zadarmo získávali pohany pro víru.
       Místodržitel Lysias je (za císaře Diocletiana, Diokleciána) dal oba zatknout a vyslýchat, když se přiznali k víře, byli mučeni různými způsoby. Byli hozeni do moře s přivázanými kameny, ale zázrakem se dostali na souš, pak byli přivázáni na zapálenou hranici, ale ani tam se jim nic nestalo, neublížilo jim ani ukřižování, střílení šípů a kamenování, naopak toto běsnění katů a zázračná ochrana svatých bratrů přivádělo stále více pohanů k víře v Krista. Nakonec byli popraveni mečem. Jejich ostatky se v r. 850 dostaly do saského Essenu. Úctu k nim přinesli na naše území sv. Cyril a Metoděj. Český patron, patron lékařů a lékárníků.
       V 10. století byly jejich ostatky převezeny do Prahy, kníže Vratislav je daroval do kostela Panny Marie na Pražském hradě (dnes je v těch místech Obrazárna a Rudolfova galerie), kníže sv. Václav je věnoval bratru Boleslavovi na jeho nové sídlo v Boleslavi, kde byl postaven kostel s jejich zasvěcením.
       V 11. století byla část ostatků darována do sázavského kláštera, r. 1400 do německého Mnichova, od r. 1684 se stali oficiálními českými patrony.
     V 18. století nechal zhotovit jejich sousoší na Karlově mostě a obraz v Karolinu děkan lékařské fakulty František Lőw z Eresfeldu. Atribut: universitní talár, nádobky na léky, had na holi, stejné obličeje.
     V církevním kalendáři byl svátek v r. 1965 přeložen z 27. 9.
     Den po pouti, na jejich původní svátek, byl ve Staré Boleslavi u dveří jim zasvěceného kostela byl ráno po jejich svátku zavražděn sv. Václav. Samostatný svátek sv. Damiána do r. 1969 byl 12. 2. Východní církev slaví jejich památku 1. 7., 17.10., 1.11.

 

----------------------------------------------------------------

 

Vincenc z Pauly sv. 27. 9. kněz, sv. Vincent z Pauly, * 24. 4.1575 Pouy (Paula) v Gaskoňsku ve Francii, + 19. 7.1660 Paříž. Syn chudých rodičů, původně se živil jako pasák vepřů. Studoval teologii v Toulouse. V r. 1594 v 19 letech byl vysvěcen na kněze, ale byl na tom finančně špatně, měl dluhy a v r. 1605 zmizel z Bordeaux. Odjel do Marseille, ale na zpáteční cestě ho zajali piráti a prodali ho za otroka muslimům v Tunisu. Tam se po několika prodáních dostal k muslimovi, který byl původně františkánem. Toho obrátil zpět na křesťanství a uprchl s ním v r. 1607. O rok později studoval v Římě a v roce 1609 se stal farářem v Paříži.
    V r. 1610 se stal domácím kaplanem královny Markéty z Valois, manželky Jindřicha IV. V r. 1613 dostal místo u hraběte de Gondi jako vychovatel. V té době dal slib, že zasvětí Bohu svůj život ve službě chudým. V r. 1622 se stal vězeňským kaplanem a založil Bratrství milosrdné lásky. V r. 1624 založil řád Lazaristů (podle převorství sv. Lazara), po jeho smrti zvaných vincentinů (společnost kněží pro misijní apoštolát). S nimi zakládal misie v Alžíru, Tunisu a na Madagaskaru. V době Třicetileté války se staral o nemocné a nalezené děti. Zakládal dobročinné ústavy, staral se o nemocné a chudé, zásoboval je léky a jídlem, podporoval je penězi a sháněl pro ně oblečení.
    29.11.1633 založil řád Dcer křesťanské lásky, které se po svém zakladateli nazývají vincentky. Oblíbil si ho francouzský král Ludvík XIII., který mu zemřel v náručí roku 1643, když došlo ve Francii ke krvavému povstání proti králi. Sv. Vincent zařídil lazarety a kuchyně pro chudé, aby je zachránil před hladem. V roce 1657 založil pařížskou nemocnici Salpetriere. Na konci života byl částečně ochrnutý.
    Po své smrti byl pohřben ve skleněné rakvi na oltáři v kostele sv. Lazara v Paříži. Je považován za zakladatele organizované Charity. Blahořečen 246. papežem Benediktem XIII., 16. 6.1737 ho svatořečil 247. papež Klement XII. V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 19. 7., v jeho řádech slaví svátek ještě 20.12.

 

-----------------------------------------------------------------

 

 

Václav sv. 28. 9. kníže a mučedník, staročesky: váce slav (vjace slav, viace slav) = více slávy.

"Dorostl k svatosti za krátký čas a naplnil mnohé věky." (kniha Moudrosti 4,13.)

Hlavní patron České země.

Sv. Václav, *907 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna), +28.9.935 (do r. 1995 se uváděl rok 929) Stará Boleslav. Český kníže, syn knížete Vratislava I. (9.12.) a kněžny Drahomíry (18.7.). Měl 6 mladších sourozenců, bratry Boleslava (6.9.) a Spytihněva (31.1.), čtyři sestry, z nich je známá bl. Přibyslava (27.1., 12.12.) a Střezislava (manželka kouřimského knížete Radslava, později manželka slavníkovského knížete Slavníka, matka sv. Vojtěcha). Václav byl vychován babičkou sv. Ludmilou (16.9.).
    Jeho matka Drahomíra vládla v letech 921-925 jako regentka. Václav se ve věku 18 let, v roce 925, stal českým knížetem.
    Uměl psát a číst česky, latinsky, německy a řecky. Na škole v Budči ho vyučoval kněz Učen (Učeň). V kostele Panny Marie na Pražském hradě (dnes je na jeho místě Obrazárna a Rudolfova galerie) byl postřižen veronským biskupem Notarem II. Ministroval při bohoslužbách a ke mši připravoval hostie a víno. Pole a vinice (podle legendy založeny sv. Ludmilou) byly ve východním výběžku Pražského hradu na Opyši (=ocas, výběžek skalnatého hřbetu). Přijímání Eucharistie považoval za zdroj síly pro jednotlivého člověka i pro celý národ.
    Podle některých kronikářů byl ženatý. V 90. letech 20. století začali historikové a badatelé znovu zkoumat staré kroniky a zjistili, že Václavovou manželkou mohla být anglická princezna Adiva (Aelgifa). Podle zápisů v kronikách poslal anglický král Athelstan do Kolína nad Rýnem na saský královský dvůr Jindřicha I. Ptáčníka své dvě sestry, princezny Eadgifu a Aelgifu, dcery krále Wessexu Eduarda I. Staršího.
    Protože Sasové neuměli tato anglická jména vyslovit, začaly obě princezny nazývat po svém. Eadgifa dostala jméno Edita, Aelgifa jméno Adiva. Edita se stala manželkou Oty I. Velikého (912-973), syna Jindřicha I. Ptáčníka.
    Adiva byla pravděpodobně provdána do Čech a stala se manželkou knížete Václava. Historikové tak usuzují podle nalezených českých denárů z 10. století, na kterých je vyraženo jméno Adiva. Dříve bývaly denáry datovány do doby nástupu Václavova synovce Boleslava II. v roce 972, ale to by Adivě bylo přes 50 let.
    Spolu s manželkou, případně neznámou ženou měl syna Izbrjaslav-Zbraslava (zůstalo po něm pojmenování města Zbraslavi–část Prahy 5). Po Václavově smrti si jejich syna Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava (Střezimíra, matka sv. Vojtěcha). O Zbraslavově životě nejsou další zprávy.
    Jako panovník položil sv. Václav základy českého státu. Vládl spravedlivě, laskavě, zbožně a vykupoval otroky. Nebál se jít do bitvy a uměl bojovat., jen souboje a bitvy nevyhledával. O jeho statečnosti a rozhodnosti v bitvách svědčí zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce.
    Pokořil zličského knížete Radslava (Radislava) z Kouřimi, kterému nabídl osobní souboj, bez obětí vojáků. Radslav podel legendy uviděl vedle Václava dva anděly a bez boje se Václavovi vzdal. Radslav byl Václavův švagr, manžel jeho sestry Střezislavy. Ta si po Radslavově smrti vzala libického knížete Slavníka. 
       V roce 922/9 vpadl do Čech německý král, římský císař Jindřich I. Ptáčník s bavorským vévodou Arnulfem a dostali se až k Praze. Václav byl donucen se podrobit císaři a podepsat mírovou smlouvu. František Palacký zvaný „Otec národa“ mylně napsal, že se Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra. Tento poplatek platily slovanské kmeny v Čechách od r. 806 za Karla I. Velikého a přestali ho platit v době jeho syna Ludvíka I. Pobožného (+840). Odpůrci svatováclavské úcty se tím snažili dokázat podřízenost sv. Václava na Němcích. V r. 1993 historikové údaj Františka Palackého vyvrátili.   
    Na sněmu knížat (vévodů), který svolal v roce 930 král Jindřich I. Ptáčník (+936), dostal kníže Václav od německého krále ostatek ruky sv. Víta. Pro tento ostatek dal postavit rotundu sv. Víta na Pražském hradě (pozdější katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha).
    Jeho bratr Boleslav nesouhlasil s Václavovou vládou ani s křesťanstvím v Čechách. Boleslav pozval bratra u příležitosti pouti kostela sv. Kosmy a Damiána pozval bratra na svůj hrad do (Staré) Boleslavi, kde se konaly křtiny Boleslavova syna. Ten byl později přezdíván Strachkvas (na paměť strašného kvasu = hostiny). Aby odčinil otcovu vinu, se stal mnichem, přijal jméno Kristián (= křesťan, Křišťan) a napsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava).  
    Svým sluhou Podivenem byl Václav před vraždou varován, aby odjel, ale zůstal na hostině. Druhý den ráno šel na jitřní (ranní) mši. U dveří chrámu sv. Kosmy a Damiána byl napaden Boleslavem a jeho sluhy a zavražděn. Podle tradice se kníže držel kruhu na dveřích kostela. Kruh se lví hlavou (pochází ze 12. století) je na dveřích do svatováclavské kaple na Hradě. V První staroslověnské legendě se dochovala jména vrahů: Tuža, Tira, Česta a Hněvsa.
    Matka Drahomíra umyla Václavovo tělo a dala pohřbít v kostele sv. Kosmy a Damiána. Sama pak utekla do Charvát. Po třech letech 4.3.938 převezl Boleslav jeho neporušené tělo do Prahy (do r. 1965 v církevním kalendáři připomínka 4.3. „Přenesení ostatků sv. Václava“) a pohřbil ho v kostele sv. Víta (dnes svatováclavská kaple). Přenesení zemřelého se rovnalo svatořečení. Druhý pražský biskup sv. Vojtěch ho roku 970 oficiálně svatořečil (kanonizoval). Do roku 993 mohli kanonizovat biskupové. 240. papež Klement X. zařadil 29.11.1670 svátek sv. Václava do celocírkevního kalendáře. V roce 1729 potvrdil úctu ke sv. Václavu 246. papež Benedikt XIII. tzv. „prohlášením rovnocenným se svatořečením.“ První kostel (dnes nejstarší v Praze) jemu zasvěcený byl postaven v r. 972 na Proseku (Praha), kudy bylo vezeno tělo.  
        Český kníže Václav měřil 160–165 cm, měl modré oči a světlé vlasy. Vědci zjistili, že se mu nekazili zuby, ale přišel o ně až po své smrti, kdy byly odebírány do různých relikviářů. V r. 1004 se objevuje jeho jméno a postava na mincích a pečetích. Pražský hrad byl nazván Hradem sv. Václava, jeho kopí s praporem sloužilo jako národní vlajka, která byla nesena do bitev. V roce 2013 byla na Pražském hradě nalezena část praporce - křížek upletený z kroužků, lemovaný zlatem (informace z 27.9.2013). Křížek byl ve středověku přidělán na prapor zvaný sv. Jiří.
        Nad jeho mučedništěm v Boleslavi byl v r. 1046 postaven nový kostel sv. Václava. Na městské bráně ve Staré Boleslavi je nápis: „Jsem právě Boleslav, mne bolem oslavil, když věnec tu dovil, své slávy Věnceslav“. V r. 1059 byla postavena na Hradě nová basilika, kterou kníže Spytihněv II. zasvětil sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. V r. 1143 byla nalezena jeho drátěná košile a přilba. Košile má byzantský styl a zhotovili ji pravděpodobně utečenci z Moravy.
        Od 11. století je ctěn svatý Václav na Rusi (Ukrajina, Červená Rus, Rusko, Bělorusko, Černá Rus), na Balkáně, v Sasku a v Římě. Ve 13. století byl složen český svatováclavský chorál, který v Českých zemích plnil funkci státní hymny.
        Ve 14. století dal postavit 19. olomoucký biskup (1326 – 1333) Hynek III. (Jindřich) Berka z Dubé zv. Scholaris (Žák) v basilice sv. Petra v Římě oltář sv. Václava s jeho obrazem. Karel IV. založil k tomuto oltáři v Římě nadaci, o které je zápis ve vatikánském archivu (v českém překladu): „Na slavnost sv. Václava ať jsou vyplaceny při prvních nešporách 2 zlaté kanovníkům u sv. Petra a při mši za duši pana Hynka biskupa olomouckého dobré paměti. O téže slavnosti ať je po mši rozdáno chudým 600 bochníků chleba na památku za duši pana Hynka. Mše ať jsou slouženy každý týden v kostelích v Tolose sv. Exuperia, biskupa a mučedníka; v Římě narození sv. Staktea a v Praze v kapli sv. Václava a kněz, který odlouží mše dostane 2 zlaté jednou za rok. V roce 1333 daroval český rytíř Václav a druhové chrámu sv. Petra ornát za 12 zlatých, stříbrný kalich za 10 zlatých a misál za 18 zlatých pro kapli sv. Václava v Římě. Dáno léta Páně 1363.“ (Kniha dobrodinců – Liber benefactorum, 136, H. 57).
        Svatopetrské kapitule odkázal biskup Hynek III. 200 zlatých na koupi domu na svatopetrském náměstí. Na domě byl jeho znak.
        V letech 1378–1380 dal pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi namalovat nový obraz a věnoval ho na oltář sv. Václava v chrámu sv. Petra. Na obraze byla namalována vítězná bitva z roku 1260, kdy se králi Přemyslu Otakarovi II. zjevil sv. Václav a král vyhrál nad králem Belou Uherským. V roce  1628/1630 namaloval malíř Angelo Caroseli nový obraz (po roce 1740 přestěhován do paláce na Kvirinálu). Současný obraz představuje sv. Václava v červeném plášti a s královskou korunou. Sv. Václav se dívá k nebi, odkud k němu slétává anděl. Obraz byl namalován v roce 1740. V průvodci svatopetrskou basilikou má název Il Re Boemo (Český král). Jako jediný národ na světě máme ve svatopetrské basilice svůj oltář.
        Císař Karel IV., který byl pokřtěn jeho jménem, byl velkým ctitelem sv. Václava, napsal jeho životopis, dal vyzdobit kapli s jeho hrobem. 6.5.1346 zasvětil sv. Václavu novou královskou korunu. Dalším velkým ctitelem sv. Václava byl mistr Jan Hus (6.7.), který napsal několik kázání a pojednání o sv. Václavu. Husité přidali další sloky k chorálu, čeští evangelíci uctívali sv. Václava jako národního světce. Jeho obraz je na pečeti Univerzity Karlovy a u jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. V r. 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského byl u jeho sochy Koňský trh přejmenován na Václavské náměstí.
        Na žádost 15. pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka (1618-1675) vyhlásil 240. papež Klement X. 29.11.1670 svátek svatého Václava za závazný v celé katolické církvi.
      28.10.1918 byla před jeho sochou na Václavském náměstí vyhlášena knězem a poslancem Isidorem Bohdanem Zahradníkem (1864-1926) Československá republika. V roce 1968, 1969 a 1989 se zde konaly velké protikomunistické demonstrace.
     Sv. Václav se v roce 1994 stal patronem českých junáků a je pro ně vzorem bratrství a odpuštění chyb druhým, v pomoci a ve statečnosti. Den svatého Václava 28.září byl 19.5.2000 navržen státním svátkem České republiky a 9.8.2000 vyhlášen jako „Den české státnosti“.
   V den svátku sv. Václava 28.září je vystavována jeho lebka s čelenkou (koruna) na polštáři z roku 1929. Čelenku věnovaly české ženy z USA. Tato čelenka bývá občas v médiích zaměňována za svatováclavskou královskou korunu, která je součástí korunovačních klenotů a na lebce sv. Václava není položena.
      
    Vztah českých dětí ke sv. Václavu vyjadřovala i tato dětská báseň
                (autor Karel Procházka, zapsáno v roce 1902):
      
                      Svatý Václav maličký byl rád u své babičky.
                      Svatá Ludmila to byla, co ho pěkně učila:
                      Tam v nebi je Pánbíček, ten nám dává chlebíček.
                      Má rád také dětičky, drahé jako perličky.
                      Ty co rády poslouchají a na všechno pozor dají.
                      Svatá Ludmila ho hladila a takto mu pravila:
                      dobře si to pamatuj, že je v nebi Otec tvůj.
                      Vnouček babičce to slíbil, aby se vždy Bohu líbil.
                                     
        Sv. Václav trvalý panovník Čech, dědic a hlavní patron České země. Patron junáků-českých skautů. Zasvěcený svátek. Atribut: knížecí oděv, koruna, kopí a štít s plamennou svatováclavskou orlicí nebo s českým lvem, vinná réva a klasy, Paladium české  země (kovový obrázek Panny Marie ze Staré Boleslavi), stojící rytíř nebo jedoucí na koni.

 

---------------------------------------------------------------------

 

 

 

archandělé sv. řecky: archón = vládce, angelos = posel.
     Archanděl je poslem důležitých zpráv, nebo vykonává důležitou službu, anděl zvěstuje ostatní zprávy. Podle židovské tradice Kabaly je 7 archandělů: Michael, Gabriel, Rafael (Refáel), Uriel (Ariel - druhý anděl u Kristova hrobu), Sariel, Raguel, Remiel. Jména posledních 4 archandělů se mění v různých církevních seznamech: Zadkiel, Jofiel, Haniel (Boží radost) a Chamuel (Kamuel, Samuel) anděl smrti (není uznán katolickou církví.
     Původně mezi archanděly patřil i serafín Lucifer (Světlonoš, Jitřenec), lat. lucis ferus = nositel světla, který byl z nebe svržený archandělem Michaelem: „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ (Zj 12,7–9).
     Lucifer je padlý anděl (archanděl), kníže pekla a vůdce všech padlých andělů.

Podle jiných seznamů jsou jména nebeských duchů:

 1) Andělé: Abuzaha, Amabiel, Amitiel, Anael, Anafiel, Arcan.
 2) Archandělé: Adraniel, Arragon, Assasiel, Anael, Azrael, Azazel, Bilet, Camael (Samael), Carmax, Cassiel, Castiel, Dokiel, Friagnel, Gabriel, Haniel, Hyniel, Chamuel (Samuel), Jerahmeel, Jofiel, Michael, Munkar, Nakir, Rafael, Raguel, Remiel, Sariel, Uriel (druhý anděl u Kristova hrobu).
 3) Síly, Mocnosti: Orifiel
 4) Panstva: Puriel, Rachiel, Raziel, Sachiel, Satael, Serafiel
 5) Knížata, Trůny (Kola): Machatan, Metatron, Miel, Missabu, Zachariel, Zerachiel.
 6) Cherubíni /Cherubové: Iruel, Jibrail.
 7) Serafíni /Serafové: Semhazai.

 

-------------------------------------------------------------------------------

 

Jeroným sv. 30. 9. kněz a církevní učitel, řec.: hier nomos = kněžský řád, hierarchie, svaté jméno, muž se svatým jménem, jméno se dávalo chrámovým služebníkům v antickém Řecku, poprvé je zaznamenáno v 5. století před Kristem ze zápisu o vítězství v olympijských hrách. Sv. Jeroným Sofronius Eusebius, * 330/342/348 Stridon v Dalmácii v Chorvatsku. + 30. 9. 420 Betlém v Palestině. Podle místa narození byl považován za Slovana (jako slovanský ochránce je spolupatronem emauzského kláštera v Praze), měl cholerickou povahu a prudký temperament, studoval klasické písemnictví a teologoii v Římě, kde byl pokřtěn a odešel do Trevíru, později do Akvileje, v 373 šel na východ do Sýrie, kde žil v přísném mnišském společenství, působil v Antiochii a v Konstantinopoli, kde vysvěcen na kněze, stal se poustevníkem v Betlémě, kde byla jeho spolupracovnicí sv. Paula.
      Ovládal několik řečí a ještě se naučil hebrejsky, 37. papež sv. Damas I. ho povolal zpět do Říma, jmenoval ho svým sekretářem a dal mu úkol přeložit Bibli do latiny (Vulgata = obecný, lidový).
      On založil školu studia Bible, po smrti papeže sv. Damase I. měl být zvolen jeho nástupcem, zřekl se volby a v r. 385 se vrátil do Betléma, kde založil mužský klášter a tři kláštery ženské, byl velice činným církevním spisovatelem, v r. 400 dokončil překlad Bible nazvaný Vulgata, zachovalo se 117 dopisů (z toho 19 sv. Augustinovi).
      Žil u jeskyně Narození Páně, po dlouhé nemoci zemřel ve věku 90/78 let, pohřben ve své jeskyni, oficiálně nebyl nikdy svatořečen, od 8. století patří mezi čtyři velké západní církevní otce (sv. Augustin, Ambrož, Řehoř Veliký), původně tak byli nazýváni církevní spisovatelé prvotní křesťanské doby, k tomuto označení se vyžadovala pevná a neporušená víra, svatost života a schválení církve k čtení jejich spisů v chrámech (např. sv. Efrém Syrský, Polykarp), v r. 2005 byl tento den vyhlášen Mezinárodní federací překladatelů jako Mezinárodní den překladu, česká pranostika: „na sv. Jeronýma stěhuje se k nám už zima“, zobrazuje se s kardinálským kloboukem, i když nikdy nebyl kardinálem (kaple Sv. Kříže na Karlštejně).

 

---------------------------------------------------------------------

 

 

Terezie od Dítěte Ježíše sv. 1.10. řeholnice, sv. Terezie z Lisieux, celým jménem Terezie Marie Františka Martinová, * 2. 1.1873 v Alenconu v Normandii ve Francii, + 30. 9.1897 Lisieux ve Francii.
       Martinovi měli 4 děti, které zemřely do roku 1872: Helena, Melánie, Josef a Josef. Další 4 sourozenci přežili do dospělosti: Marie (*1860), Pavlína (*1861), Leonie (*1863) a Cecílie, Célina (*1869). V jejích 4 letech ji zemřela matka Cecílie (+28.8.1877) a otec Ludvík se s dětmi přestěhoval do Lisieux, kde žil matčin bratr Isidor Guérin. S otcovým souhlasem a papežským dispensem vstoupila v 15 letech ke karmelitánkám OCD, kde přijala řeholní jméno Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře. Do r. 1969 nazývaná Terezička Ježíškova (Terezie od Ježíška, malá Terezie), toto označení bylo k odlišení od sv. Terezie od Ježíše, Terezie Veliké z Avily).
       Sestry ji nejdříve považovaly za domýšlivou, ale ona překonávala duševní boje a pokušení, často se modlila, později těžce onemocněla tuberkulózou, zemřela ve věku 24 let.
       Byla pohřbena v klášterním kostele, později bylo její nerozložené tělo přeneseno do kostela jí zasvěceného, kde je uloženo ve skleněné rakvi na oltáři. 260. papežem Piem XI. svatořečena 17. 5.1925, v r. 1927 ji jmenoval patronkou misií, od r. 1944 je patronkou Francie, v církevním kalendáři svátek přeložen v r. 1969 z 3.10.
       Tereziiny rodiče Ludvíka Martina a Zélii roz. Guérinovou blahořečil 19.10.2008 v Lisieux z pověření 266. papeže Benedikta XVI. prefekt Kongregace pro svatořečení José Saraiva kardinál Martins. 18.10.2015 je svatořečil v Římě 267. papež František.

 

---------------------------------------------------------------------

 

 

Hlavním argumentem je Písmo svaté. Kdo ho jen trochu zná, ví, že tajemná přítomnost andělů (nejen strážných) prostupuje celou Biblí (např.kniha Genesis, Tobiáš, v knihách Makabejských, v Evangeliích a Skutcích apoštolů, Zjevení Janovo...).V první knize Mojžíšově (Ex 23,2O-23) je psáno:

"Hle, pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl
a přivedl tě na místo, jež jsem
ti určil. Uctívej ho a naslouchej
jeho hlasu a nebouří se proti němu...
neboť v něm přebývá mé Jméno.
Jestliže však budeš jeho hlasu
bedlivě naslouchat a budeš dělat
co říká, budu nepřítelem tvých
nepřátel a odpůrcem tvých odpůrců.
Můj anděl půjde před tebou ...."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

                                    

 

  

 

           

 

 

  

.   .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      

 

 

 

 

 

 

 

                          

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    

 

       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

      

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

               

 

 

                       

 

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                               

 

 

 

 

                             

 

                                                               

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

               

 

 

 

 

                                                                    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                       

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                             

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                              

 

 

             

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    

 

 

 

 

 

 

    

 

 

 

 

 

 
 

 

 

                                  

                                      

 

 

                           

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

            

 

 

 

 

 

 

 

 

                               

 

 

 

 

 

                 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                         

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                          

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

.