Svatí tohoto týdne
Jindřich sv. 15. 7./13. 7. císař a vyznavač, a sv. Kunhuta. Germ.: heim reich, hein d rich, rík = bohatý domovem, vládce domova, sv. Jindřich II., * 6. 5. 972/3 Abbach (Hildesheim) v Německu, + 15. 7.1024 Grona u Gőttingenu v Severním Porýní-Vestfálsku, syn bavorského vévody Jindřicha, vychován pozdějším biskupem sv. Wolfgangem, po smrti císaře Oty III. byl v r. 1002 korunován německým králem, jeho sestra bl. Gisela (7. 5.), se stala manželkou uherského krále Štěpána I. (16. 8.), v r. 1004 přijal korunu krále italského, r. 1007 založil bamberské biskupství, v r. 1014 byl v Římě 144. papežem Benediktem VIII. korunován na císaře, s manželkou sv. Kunhutou (Kunigunda, 13. 7.) složili slib čistoty a rozhodli se pro takzvané josefské manželství, podporoval chudé a nemocné, zakládal klášterní školy a nemocnice, pohřben s císařovnou v katedrále v Bamberku, kterou nechal postavit v r. 1002, svatořečen 168. papežem bl. Evženem III. v r. 1146, jeho jméno mělo mnoho německých a anglických králů. Je to zatím jediný svatořečený panovnický pár.
--------------------------------------------------------------
Hroznata bl. 14. 7. mučedník, staročes.: hroznatý = hroznový, úrodný, šťavnatý, plný života, jiný výklad je hroznatý = hrozný.
Bl. Hroznata, *1160 Ovenec, dnes Praha-Bubeneč, +14.7.1217 Kynšperk nad Ohří (u Chebu).
Český rytíř, příbuzný s Přemyslovci. Syn Sezimy (číšník královny Judity) z Krašova a z Gutštejna a Dobroslavy z Černínů a z Chudenic. Měl 4 sourozence: Arnošta, Vojslavu, Jitku (Juditu), Idu (Janu), otec padl v bitvě u Loděnic v r. 1179.
Po narození se zdálo, že je mrtvý. Jeho matka Dobroslava ho obětovala Ježíši Kristu a Panně Marii a hned po modlitbě dítě ožilo a zaplakalo. Když chlapec trochu povyrostl, vyjela si Dobroslava s ním a jeho sestrou Vojslavou do lesa. Vojslava při jízdě malého Hroznatu chovala a nechtíc ho upustila pod kola vozu a ta ho přejela. Matka se už lekla, že dítě utrpělo smrtelný úraz, ale opět ho Panna Maria zachránila.
Dětství a mládí prožil v Krakově, kde byla jeho sestra Vojslava provdána za krakovského purkrabího (kastelána) a kde mu bylo poskytnuto vzdělání (pohřbena je v kostele Narození Panny Marie v Chotěšově). Hroznata ji doprovázel a byl zde připravován na životní dráhu dvořana-diplomata, vojáka a všestranného hospodáře. Jednou se svými přáteli trávil čas u řeky a neopatrností spadl ve tři hodiny odpoledne do vody. Vytáhl ho až k večeru zkušený plavec za vlasy a všichni si mysleli, že je mrtvý. K všeobecnému úžasu se však Hroznata probral a vypravoval, jak mu pod vodou připadalo, že mu nad hlavou drží ruce překrásná paní. Byl přesvědčen, že to byla Panna Maria a učinil slib, že pro ni vykoná zvláštní službu. Vědomí tohoto slibu provázelo Hroznatu celý život.
Po ukončení studií zastával úřad u dvora, po otci Sezimovi měl velký majetek na Perucku a další na Plzeňsku, oženil se a měl syna. Jeho hlavním sídlem byl hrad Teplá. Jejich jediný syn zemřel v dětském věku a zanedlouho zemřela i jeho manželka. Nyní, když ho už nic na světě nedrželo, chtěl sebe i svůj majetek použít k Boží službě. V r. 1191 slíbil účast na 3. křížové výpravě. Dostal se do Zadaru (Dalmácie, Chorvatsko) a odtamtud do Akkonu. Ten armáda dobyla, ale vojáci se nakazili morem. Hroznata se vrátil do Říma, kde se sešel s papežem Celestýnem III. Papež mu změnil slib na jiný dobrý skutek a tím bylo založení premonstrátského kláštera Matky Boží Panny Marie v Teplé u Mariánských Lázní. Na založení kláštera věnoval všechen svůj majetek. Za tři roky byl klášter dostavěn a zabydlen 12 řeholníky ze Strahova.
V roce 1197 se měla konat další křižácká výprava vedená Leopoldem Rakouským a císařem Jindřichem VI. Hroznata se vydal svou družinou se do Itálie. K výpravě však nedošlo, protože na Sicílii zemřel její vůdce císař Jindřich VI. Štauf (syn Fridricha I. Barbarossy) ve věku 32 let.
Opět nahradil účast na tažení do Svaté země založením kláštera. Dal postavit ženský klášter v Chotěšově. Později do řádu premonstrátů vstoupil jako řádový bratr a odjel do Říma, kde mu v roce 1202 papež Inocenc III. oblékl v Římě řádové roucho. Po návratu do Čech ho opat ustanovil proti jeho vůli správcem klášterního jmění. Později se stal Hroznata obětí opatových pomluv a musel na nějaký čas klášter opustit. Roku 1217 se vrátil. Bratři ho přivítali s jásotem. Hroznata onemocněl a měl vidění, že se jeho život již chýlí ke konci.
Byl zvolen tepelským opatem. V té době řeholníci považovali církevní majetek za vlastnictví Boží, které oni jen spravují a mají za něj odpovědnost. Hroznata proto jel zkontrolovat Hroznětín u západních hranic. úspěšně hájí majetky svých klášterůMěl tam nepřátele, kterým vadilo, že stále . V květnu 1217 byl přepaden na cestě, odvlečen do vězení na hradě Kynšperk u Chebu (Chebsko tehdy nepatřilo do Čech). Jeho sluhovi se podařilo uprchnout a podat zprávu o jeho zatčení, mniši shromáždili výkupné a poslali ho výměnou za Hroznatu. Hroznata ve vězení (tehdy německém) zemřel hladem.
Jeho tělo bylo vykoupeno zlatem, převezeno a pohřbeno v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie v Teplé. Je nazýván martyr pro iustitia = mučedník za spravedlnost. Atribut: řádové roucho, model kostela, rodový znak: na zlatém štítu troje parohy. Blahoslaven 257. papežem Lvem XIII. 14.9.1897. V době komunismu 1950–1989 se staly z kláštera kasárny a vojáci zničili celý kostel. Otevřeli rakev s tělem bl. Hroznaty a s jeho lebkou hráli fotbal. Český patron.
Kamil sv. 3. 3./14. 7. kněz a řeholník, lat.: camelus = velbloud, camillus = slouží. Jméno známé už v Babylonu (v perštině silný, vytrvalý - velbloud, který slouží). V antickém Římě titul chlapců ze vznešených rodů, kteří sloužili v chrámech.
Sv. Kamil z Lellis (de Lellis), * 25.5.1550 v Bucchianicu u Chieti v Itálii. Kamilovi bylo 13 let, když mu zemřela matka ve věku 73 let. Několik let před Kamilovým narozením jim zemřel malý chlapec (starší bratr Kamila). Otec, důstojník armády, ho vzal k vojákům. Kamil se nenaučil číst ani psát, byl z něho lehkomyslný mladík, který utrácel peníze ve hrách a kartách. Otec mu zemřel v roce 1571. V tom roce Kamil onemocněl vředy na nohou a musel se léčit. Při léčení pomáhal v nemocnici a ošetřoval jiné pacienty, ale byl hádavý a závislý na kartách. Byl propuštěn z nemocnice a vrátil se k vojsku. V roce 1574 byl propuštěn z vojny, protože všechno prohrál v kartách a stal se žebrákem. Bylo mu 24 let. Začal pracovat jako pomocný dělník na různých stavbách.
V r. 1574 dostal práci na stavbě kláštera kapucínů v Římě. 2.2.1575 měl vidění Panny Marie, ve kterém byl upozorněn na svůj špatný život. vidění mělo na něho velký vliv. Zalíbil se mu klášterní život a požádal o přijetí do kláštera. Přijat nebyl, protože se mu otevřely vředy na nohách, zhoršil se mu zdravotní stav a byl odvezen do římské nemocnice sv. Jakuba. Zde se po vyléčení stal ošetřovatelem.
Při této práci poznal sv. Filipa Neriho,který byl knězem, ale i ošetřovatelem v nemocnici. Ten ho podporoval, aby začal studovat teologii. V r. 1584 byl Kamil vysvěcen na kněze a stal se kaplanem, později farářem v kostele sv. Marie Magdaleny v Římě. Při studiu teologie založil v r. 1582 bratrstvo Služebníků nemocných, v r. 1591 přejmenovaný na řád Otců šťastné smrti (MI, zvaných kamiliáni). Jeho zásluhou byla provedena reforma nemocnic, nakažlivě nemocní byli odděleni od ostatních. Jídlo bylo zaměřeno na jejich nemoc, byly zlepšeny pokoje pacientů.
Do znaku dostali červený kříž na bílém hábitu, aby zdůraznil symbol Kristova utrpení (tento symbol použil v 19. století Henri Dunant, 1828 – 1910, při založení organizace Mezinárodní červený kříž).
V r. 1609 se sv. Kamil vzdal vedení řádu a pracoval jako kněz a ošetřovatel. + 18.7.1614 Řím. Pohřben v kostele sv. Marie Magdaleny v Římě.
Blahořečen 248. papežem Benediktem XIV. 7.4.1742 a svatořečen 29.6.1746. Od roku 1886 patron nemocných a umírajících, v roce 1930 ho papež Pius XI. prohlásil patronem ošetřovatelů a zdravotních sester.
-----------------------------------------------------------------
Bonaventura sv. 15. 7. biskup a učitel církve, lat.: bonum venturum = dobrá budoucnost, šťastná událost, dobrota a štěstí, sv. Bonaventura z Bagnoregia, vlastním jménem Jan z Fidanzy (Giovanni di Fidanza), * 1221 Bagnoreggio u Viterba v Toskánsku, Itálie, jako malého chlapce ho donesla matka k sv. Františkovi z Assisi, aby mu požehnal, když mu bylo 5 let přivedla ho matka znovu do Assisi k sv. Františkovi, aby poděkovala za jeho uzdravení, sv. František zvolal: „buona ventura = to je šťastná událost“, ve 14 letech v r. 1235 vstoupil do řádu františkánů, 1236 – 1242 studoval v Paříži, pro své vzdělání a nadání byl nazýván „doctor seraphinus“ = serafínský učitel, v 35 letech se stal v r. 1256 doktorem teologie ThDr. a za rok byl jmenován generálním představeným řádu františkánů, který řídil z Paříže 17 let, přítel sv. Tomáše Akvinského, v r. 1273 byl jmenován biskupem kardinálem v Albanu u Říma, napsal životopis sv. Františka, měl velkou zásluhu na svolání a řízení 2. lyonského koncilu, jeho závěru se nedožil, + 15. 7.1274 Lyon, Francie, kanonizován 213. papežem Sixtem IV. 14. 4.1482, v r. 1562 vydrancovali kalvíni jeho hrob a ostatky spálili, zachovala se pouze jeho lebka, která je nezvěstná od r. 1807, v r. 1588 byl prohlášen 228. papežem Sixtem V. za církevního učitele.
------------------------------------------------------------
Panna Maria Karmelská
Panna Maria Karmelská 16. 7. lat.: carmen = zpěv, píseň, Boží zahrada.
Svátek zvaný Panny Marie Škapulířové. Na hoře Karmel pobýval ve Starém Zákoně prorok Eliáš. Na hoře Karmel v Izraeli ctili poutníci Pannu Marii už od doby prvních křesťanů.
Podle legendy byl prvním poustevníkem rytíř Bertold ze Solignacu, kterého vysvobodila Panna Maria ze zajetí Saracénů a on slíbil, že odejde do ústraní a bude sloužit Bohu postem a modlitbou. V r. 1185 připutoval na toto místo a vybral si místo poblíž Eliášovy jeskyně.
Jeho příklad následovali další rytíři, kteří společně vytvořili komunitu poustevníků, pro kterou sv. Bertold vytvořil pravidla, schválená jeruzalémským patriarchou sv. Albertem z Vercelli a 178. papežem Honoriem III.
V r. 1224, z poustevnického bratrstva utvořili Řád Bratří blahoslavené Marie Panny z hory Karmel (Ordo Fratrum Beatae Mariae Virginis de Monte Carmelo, dřívější název Ordo Fratres Beatissimae Dei Genetrix et Virginis Mariae de Monte Carmelo – Řád Bratří blahoslavené Boží Rodičky a Panny Marie z hory Karmel), OCarm., (karmelitáni) a šířili mariánskou úctu.
V r. 1245 se stal generálem řádu sv. Šimon Stock z Aylesfordu v Kentu (Anglie), 12 let byl poustevníkem, z toho 6 let pobýval na Karmelu.
Podle tradice se mu 16.7.1251 zjevila Panna Maria a svěřila mu škapulíř (roucho, lat. scapulae = lopatky, plece, ramena, pruh látky splývající vpředu i vzadu hábitu s otvorem pro hlavu, někdy spojený po stranách páskami), jako ochranu pro ty, kdo ho budou nosit.
Po vyhnání řeholníků Saracény ze Svaté země se zásluhou sv. Šimona řád šířil v Anglii a v celé Evropě.
Karmelitáni patří mezi nejpřísnější řády, řehole předepisuje úctu k Panně Marii, úplnou chudobu, zdrženlivost od masa, přísný půst, celoživotní mlčenlivost (silentium, mimo modliteb) a ruční práci k obživě.
228. papež Sixtus V. dovolil v r. 1587 karmelitánům slavit řádový svátek Panny Marie z hory Karmel.
246. papež Benedikt XIII. v r. 1726 tento svátek rozšířil na celou církev. 234. papež Pavel V. v r. 1613 dovolil laikům, aby byl upraven škapulíř tak, že se dal nosit pod běžným oblečením.
258. papež sv. Pius X. dovolil změnit škapulíř na škapulířovou medaili, kde je na jedné straně znázorněno Nejsvětější Srdce Ježíšovo a na druhé straně obraz Panny Marie.
-------------------------------------------------
česlav bl. 17. 7. kněz a řeholník, staročes.: Ctislav = slavná čest, sv. Česlav (Czeslaw) Odrowanz (Odrowąz) z Vratislavi, * 1180 zámek Lance, Kamień Ślaski u Opole ve Slezsku, s bratrem Hyacintem poznali v Římě sv. Dominika a v r. 1218 přijali od něho řádové roucho, jako dominikáni OP. působili na misiích na Ukrajině a v Olomouci, byli jmenováni kanovníky v Krakově, zakládali kostely a kláštery, obnovili náboženský život v Polsku, do 3. řádu dominikánů přijal sv. Zdislavu z Lemberka a tím se tento řád dostal do Čech, založil klášter ve Vratislavi, kde zemřel, +15./17. 7.1241/2 Vratislav (Wroclaw), pohřben v kostele sv. Vojtěcha, svatořečen 244. papežem Klementem XI. v r. 1713.
Hyacint sv. 17. 7. řeholník, řec.: hyakkinthos = kosatec, v řeckých bájích krásný chlapec Hyakintos, do kterého se zamiloval bůžek Apollón, ale při házení diskem ho nešťastně zabil, po jeho smrti ho proměnil v květinu. Sv. Hyacint Odrowanz (Odrowąz) Polský, * ve 12. století na zámku Lance, Kamień Ślanski u Opole ve Slezsku, s rodným bratrem Česlavem poznal v Římě sv. Dominika a v r. 1218 přijali od něho řádové roucho, jako dominikáni OP.
Pobyli na misiích na Ukrajině, v Rusku a v Olomouci, byli jmenováni kanovníky v Krakově, zakládali kostely a kláštery, obnovili náboženský život v Polsku, při vpádu tatarských vojsk zachránil Hyacint z ohroženého kostela Nejsvětější Svátost a sochu Panny Marie (jeho atributy), kterou velice ctil.
+ 15.8.1257 v Krakově, pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Krakově, jeho smrt předpověděla sv. Bronislava (29. 8.), svatořečen 232. papežem Klementem VIII. v r. 1594.
----------------------------------------------------------------
Emilián sv. 18. 7. mučedník, lat.: aemilian = patří Emiliům, služebník rodu Aemiliů, otrok u pohanského šlechtice v dnešním Bulharsku, v pohanském chrámu rozbil modly, ale nikdo ho neviděl, místo něho byl zajat jeden rolník, když se to dověděl, přiznal se k činu, byl zbičován a upálen, + 18. 7. 362.
------------------------------------------------------------------
Eliáš (sv.) 20. 7. prorok, hebr.: Elí jáhu = Bůh je můj Pán – Hospodin je můj Bůh. Biblický prorok Eliáš žil ve Starém Zákoně v 9. století před Kristem. O jeho životě je zápis v 1. knize Královské v 17 – 19. kapitole. Bojoval proti pohanské víře a 450 pohanským Baalovým kněžím na hoře Karmelu (Boží zahrada).
V 2. Kr. 2. je příběh, jak jednoho dne šel se svým učedníkem Elíšou. Najednou se objevil ohnivý vůz tažený ohnivými koňmi, prorok nasedl a byl vzat do nebe. Patron letectví a karmelitánů.
Apolinář z raveny sv. 20. 7. biskup a mučedník, sv. Apolinář z Ravenny, pocházel z Antiochie, + r. 75 Ravenna v Itálii, podle legendy přišel se sv. Petrem do Říma, později se stal biskupem v Ravenně, poslán do vyhnanství v Malé Asii, opět se vrátil do své diecéze, kde byl umučen, jiné podání klade jeho život do 2. století, s úmrtím v r. 200, nad jeho hrobem byl v r. 549 postaven kostel.