Svatí tohoto týdne
.jpg)
Herbert sv. 16. 3. biskup, něm.: heer bert = skvělé vojsko, slavné vojsko, slavný dav, zástup, sv. Heribert, *970 Worms v Porýní-Falci, +16.3.1021 Kolín n. R., syn hraběte Huga se stal v r. 994 ve věku 24 let kancléřem císaře Oty III., vysvěcen na kněze v r. 995 byl jmenován dómským proboštem, v r. 999 přijal biskupské svěcení od papeže Silvestra II. a stal se arcibiskupem v Kolíně nad Rýnem, v r. 1002 doprovázel na cestách císaře, který zemřel v Paternu u Říma, arcibiskup dovezl mrtvého císaře i říšské insignie do Cách, byl zbožný a štědrý k chudým, podporoval kostely a kláštery.
--------------------------------------------------------
Patrik sv. 19. 2./17. 3. biskup, lat.: pater = otec, patricius = vlastenec, ten, který má otce, zná své předky, žije v otčině (ve vlasti), patricijský ve významu urozený. Jméno oblíbené v Irsku.
Sv. Patrik, * 385 Británie, + 17.3. 461 Irsko. Věrozvěst a apoštol Irů. Pocházel z rodiny římsko – britského patricia jáhna Calpornia. Jeho děda byl kněz Potitus z vesnice Bannavem Taberniae a studoval u sv. Germana v Auxerre (31. 7.).
Ve svých 16 letech byl zajat irskými nájezdníky, prodán do otroctví a 6 let pásl ovce u irského náčelníka u hory Slemish (dnes hrabství Antrim) v severním Irsku. Jedné noci měl sen, ve kterém slyšel hlas, že koráb je připraven, uprchl a dostal se na loď, která ho odvezla domů. Studoval v Tours a na ostrově Lerins. 43. papež Celestin I. ho vysvětil na biskupa a poslal do Irska. V r. 441 strávil na hoře Croagh (později Croagh Patrick) 40 dní, aby se postem připravil na své poslání. Tam ho obtěžovali zlí duchové, které zaháněl zvoněním na zvon. Podle legendy na této hoře udělal zázrak a vyhnal z Irska všechny hady. Tato legenda symbolizuje zahnání zlých duchů. Během svého působení pokřtil 120 000 Irů. V r. 445 postavil první kostel ve městě Armagh.
Křesťanskou víru v Trojjediného Boha vysvětloval Irům tím, že na trojlístku jetele ukázal jeden stonek s třemi lístky = jeden Bůh, tři Osoby. Naučil Iry chápat jednoho Boha v Nejsvětější Trojici a od jeho doby je trojlístek (shamrock) národní symbol Irska. Byl pohřben v katedrále ve městě Down (Dolní), vedle sv. Kolumbána a sv. Brigity. Po jeho smrti bylo město přejmenované na Downpatrick v Irsku (30 km od Belfastu v Severním Irsku). Národní patron Irska.
Sv. Patrik, * 385 Británie, + 17.3. 461 Irsko. Věrozvěst a apoštol Irů. Pocházel z rodiny římsko – britského patricia jáhna Calpornia. Jeho děda byl kněz Potitus z vesnice Bannavem Taberniae a studoval u sv. Germana v Auxerre (31. 7.).
Ve svých 16 letech byl zajat irskými nájezdníky, prodán do otroctví a 6 let pásl ovce u irského náčelníka u hory Slemish (dnes hrabství Antrim) v severním Irsku. Jedné noci měl sen, ve kterém slyšel hlas, že koráb je připraven, uprchl a dostal se na loď, která ho odvezla domů. Studoval v Tours a na ostrově Lerins. 43. papež Celestin I. ho vysvětil na biskupa a poslal do Irska. V r. 441 strávil na hoře Croagh (později Croagh Patrick) 40 dní, aby se postem připravil na své poslání. Tam ho obtěžovali zlí duchové, které zaháněl zvoněním na zvon. Podle legendy na této hoře udělal zázrak a vyhnal z Irska všechny hady. Tato legenda symbolizuje zahnání zlých duchů. Během svého působení pokřtil 120 000 Irů. V r. 445 postavil první kostel ve městě Armagh.
Křesťanskou víru v Trojjediného Boha vysvětloval Irům tím, že na trojlístku jetele ukázal jeden stonek s třemi lístky = jeden Bůh, tři Osoby. Naučil Iry chápat jednoho Boha v Nejsvětější Trojici a od jeho doby je trojlístek (shamrock) národní symbol Irska. Byl pohřben v katedrále ve městě Down (Dolní), vedle sv. Kolumbána a sv. Brigity. Po jeho smrti bylo město přejmenované na Downpatrick v Irsku (30 km od Belfastu v Severním Irsku). Národní patron Irska.
--------------------------------------------------------
Cyril Jeruzalémský sv. 18. 3. biskup a církevní učitel, *315 Jeruzalém, +18.3.386 Jeruzalém. V r. 345 byl vysvěcen na kněze a v r. 348/350 se stal jeruzalémským biskupem. Sesazen ariány v r. 353, ale za rok se vrátil a ujal se úřadu.
Císař Julián Odpadlík, který vyznával ariánské učení, ho opět sesadil v r. 360 a poslal do vyhnanství. Císař zašel ve svém odporu proti katolické věrouce tak daleko, že dovolil Židům, aby si znova postavili chrám a tak dokázali, že Ježíš není Syn Boží. Nově budovaný chrám bohatě podporoval z císařské pokladnice.
Biskup byl po svém návratu za několik let potřetí vypovězen ze země. Celkem prožil 16 let mimo svou diecezi. V r. 381 se zúčastnil cařihradského sněmu, kde (se sv. Athanasiem +373) dokazoval správnost katolické věrouky proti ariánům. Byl vynikajícím kazatelem, napsal knihu „Katechese“ (Katechismus) a 24 promluv o křtu a Eucharistii, kde poprvé použil slovo „proměňování a proměnění“ chleba v Kristovo Tělo a víno v Kristovu Krev.
Bývá zobrazován s otevřeným váčkem peněz, protože byl velkým dobrodincem chudých. Za církevního učitele byl prohlášen 257. papežem Lvem XIII. v r. 1893.
Císař Julián Odpadlík, který vyznával ariánské učení, ho opět sesadil v r. 360 a poslal do vyhnanství. Císař zašel ve svém odporu proti katolické věrouce tak daleko, že dovolil Židům, aby si znova postavili chrám a tak dokázali, že Ježíš není Syn Boží. Nově budovaný chrám bohatě podporoval z císařské pokladnice.
Biskup byl po svém návratu za několik let potřetí vypovězen ze země. Celkem prožil 16 let mimo svou diecezi. V r. 381 se zúčastnil cařihradského sněmu, kde (se sv. Athanasiem +373) dokazoval správnost katolické věrouky proti ariánům. Byl vynikajícím kazatelem, napsal knihu „Katechese“ (Katechismus) a 24 promluv o křtu a Eucharistii, kde poprvé použil slovo „proměňování a proměnění“ chleba v Kristovo Tělo a víno v Kristovu Krev.
Bývá zobrazován s otevřeným váčkem peněz, protože byl velkým dobrodincem chudých. Za církevního učitele byl prohlášen 257. papežem Lvem XIII. v r. 1893.
-----------------------------------------------------------
Josef sv. 19. 3. pěstoun Páně, hebr. Jo saa f = Bůh přidá, Bůh rozmnoží radost. Sv. Josef, snoubenec a manžel Panny Marie, Ježíšův pěstoun, je uveden v Novém Zákoně. Pocházel z rodu starozákonního krále Davida (1039-969 př.Kr.), z Betléma.
Sv. Josef *roku 27 před Kristem v Nazaretě, +roku 25 po Kristu v Nazaretě. Někteří biblisté uvádí místo Josefova narození Betlém. Josef byl tesařem (hebrejsky charaš = tvoří ze dřeva, řecky = tekton, lat. faber = tesař). Řemeslník, který pracuje se dřevem, kamenem nebo železem. Truhlář, kolář, stolař, výrobce nábytku a zemědělského náčiní. V talmudu (soupis židovského učení) je název tesař označením i pro židovského mudrce, učence. Vzdělaní Židé manuálně pracovali, protože práce patřila k životní moudrosti.
O jeho životě píše evangelista sv. Matouš a sv. Lukáš, (Mt 1, 18-25; 2, 13-15; 2, 19-23; L 1, 27; 2, 4-5; 2, 33; 2, 39; 2, 41-51; 3, 23). Jeho otcem byl Jakub z kmene Judy. Podle židovského práva se zasnoubení rovnalo sňatku. Podle tradice Panna Maria byla Josefovi zasnoubena ve svých 14 letech. Než spolu s Pannou Marií začali bydlet (žít), počala z Ducha Svatého (Mt 1,18). Protože Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, rozhodl se ji potají propustit. Zjevil se mu anděl Páně a řekl, aby se nebál vzít Marii k sobě, protože dítě bylo počato z Ducha Svatého. Narodí se jí syn, kterému má dát jméno Ježíš. Podle nařízení císaře Augusta (Lk 2,1) probíhalo v Izraeli sčítání lidu. Josef byl z rodu Davidova a musel se jít s těhotnou Marií nechat zapsat do Judska, do Betléma, odkud Davidův rod pocházel. Zde se Ježíš narodil.
Tam se mu přišli poklonit mudrci od východu (tři králové) a když odešli, zjevil se Josefovi anděl, který mu řekl, aby vzal dítě a matku a uprchnul do Egypta. Herodes bude v Betlémě hledat dítě, aby ho zabil. Prchli do Egypta. Podle tradice do města Heliopole, kde žila židovská komunita. Po roce odešli do Mataraje u Káhiry, kde byli až do Herodovy smrti. Když Herodes zemřel, řekl anděl Josefovi, aby se vrátil zpátky do Izraelské země (Mt 2,21). V Judsku kraloval Archealos, Herodův syn, odešel Josef na pokyn anděla do města Nazareta v Galileji. Poslední zmínka v evangeliích o sv. Josefovi je vyprávění o pouti do Jeruzaléma a hledání dvanáctiletého Ježíše v chrámu (L 2, 41-52).
Podle spisovatele Hegesippa ze 2. století byl bratrem sv. Kleofáše, učedníka v Emauzích. Podle pravoslavné tradice měl 70 let, byl vdovec a měl 4 syny a 2 dcery (nevlastní Ježíšovi bratři a sestry). Podle evangelické (protestantské) tradice to byly s Pannou Marií děti po Ježíšovi, katolická tradice je uvádí jako Ježíšovi bratrance a sestřenice (Mt 12,46; Mt 13,55 – jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda; Mk 3, 31; L 8,19; J 2,12; Sk 1,14).
Svátek sv. Josefa se slaví od 9. století na Východě a na Západě od 10. století. Od 15. století šířili úctu k sv. Josefu františkáni, hlavně sv. Bernardin Sienský a kancléř pařížské university Jean Gerson (autor svátku Zasnoubení Panny Marie /pro bludy vyloučil ze studií Jeronýma Pražského/). Velkou úctu k sv. Josefovi měl sv. Jan Berchmans, sv. František Saleský a sv. Terezie Veliká z Ávily, která mu svěřila celý svůj řád karmelitánek. Roku 1487 byl svátek přijat do římského kalendáře a zaveden v celé církvi. V roce 1621 ho 235. papež Řehoř XV. určil jako zasvěcený svátek. 244. papež Klement XI. určil v roce 1701 svátek na den 19. března.
Na poděkování za ukončení Třicetileté války a za mír v Čechách ho 28.5.1654 prohlásil zemský sněm Českého království zasvěcení Zemí svatováclavské koruny České sv. Josefovi a vyhlásil ho za patrona Čech, spolu se sv. Václavem a ostatními českými patrony. Slavnostně vyhlášen patronem Českých zemí 11.5.1655 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě arcibiskupem pražským Arnoštem Vojtěchem (Albrechtem) kardinálem hrabětem z Harrachu.
Papež Klement XI. určil svátek závazně pro celou církev v r. 1714. V roce 1847 ustanovil 256. papež bl. Pius IX. sv. Josefa za Ochránce katolické církve a na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1870 určil, aby byl tento svátek sv. Josefa v celocírkevním kalendáři.
O rozšíření tohoto jména se v Evropě nejvíce zasloužil Josef II. prvorozený syn Marie Terezie, římský císař a český král, který byl v Čechách oblíben jako „lidový“ císař.
Atribut sv. Josefa: malý Ježíšek, hůl, sekyrka, velká sekera (pantok), pila, lilie – symbol čistoty. Patron (ochránce) Církve, otců, manželů, rodin, dětí, mládeže, dělníků, řemeslníků, truhlářů, tesařů, dřevorubců, kolářů, inřenýrů, vychovatelů, cestujících, vyhnanců, hrobníků, při bytové nouzi, v zoufalých situacích, proti očním nemocem, umírajících, za dobrou smrt, Mexika 1555, Filipín, 1565, Kanady 1624, Čech 1654, Bavorska 1663, Rakouska 1675, Chorvatska 1687, Peru 1828. Za patrona všech stavů ho prohlásil 257. papež Lev XIII. v roce 1889.
Sv. Josef *roku 27 před Kristem v Nazaretě, +roku 25 po Kristu v Nazaretě. Někteří biblisté uvádí místo Josefova narození Betlém. Josef byl tesařem (hebrejsky charaš = tvoří ze dřeva, řecky = tekton, lat. faber = tesař). Řemeslník, který pracuje se dřevem, kamenem nebo železem. Truhlář, kolář, stolař, výrobce nábytku a zemědělského náčiní. V talmudu (soupis židovského učení) je název tesař označením i pro židovského mudrce, učence. Vzdělaní Židé manuálně pracovali, protože práce patřila k životní moudrosti.
O jeho životě píše evangelista sv. Matouš a sv. Lukáš, (Mt 1, 18-25; 2, 13-15; 2, 19-23; L 1, 27; 2, 4-5; 2, 33; 2, 39; 2, 41-51; 3, 23). Jeho otcem byl Jakub z kmene Judy. Podle židovského práva se zasnoubení rovnalo sňatku. Podle tradice Panna Maria byla Josefovi zasnoubena ve svých 14 letech. Než spolu s Pannou Marií začali bydlet (žít), počala z Ducha Svatého (Mt 1,18). Protože Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, rozhodl se ji potají propustit. Zjevil se mu anděl Páně a řekl, aby se nebál vzít Marii k sobě, protože dítě bylo počato z Ducha Svatého. Narodí se jí syn, kterému má dát jméno Ježíš. Podle nařízení císaře Augusta (Lk 2,1) probíhalo v Izraeli sčítání lidu. Josef byl z rodu Davidova a musel se jít s těhotnou Marií nechat zapsat do Judska, do Betléma, odkud Davidův rod pocházel. Zde se Ježíš narodil.
Tam se mu přišli poklonit mudrci od východu (tři králové) a když odešli, zjevil se Josefovi anděl, který mu řekl, aby vzal dítě a matku a uprchnul do Egypta. Herodes bude v Betlémě hledat dítě, aby ho zabil. Prchli do Egypta. Podle tradice do města Heliopole, kde žila židovská komunita. Po roce odešli do Mataraje u Káhiry, kde byli až do Herodovy smrti. Když Herodes zemřel, řekl anděl Josefovi, aby se vrátil zpátky do Izraelské země (Mt 2,21). V Judsku kraloval Archealos, Herodův syn, odešel Josef na pokyn anděla do města Nazareta v Galileji. Poslední zmínka v evangeliích o sv. Josefovi je vyprávění o pouti do Jeruzaléma a hledání dvanáctiletého Ježíše v chrámu (L 2, 41-52).
Podle spisovatele Hegesippa ze 2. století byl bratrem sv. Kleofáše, učedníka v Emauzích. Podle pravoslavné tradice měl 70 let, byl vdovec a měl 4 syny a 2 dcery (nevlastní Ježíšovi bratři a sestry). Podle evangelické (protestantské) tradice to byly s Pannou Marií děti po Ježíšovi, katolická tradice je uvádí jako Ježíšovi bratrance a sestřenice (Mt 12,46; Mt 13,55 – jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda; Mk 3, 31; L 8,19; J 2,12; Sk 1,14).
Svátek sv. Josefa se slaví od 9. století na Východě a na Západě od 10. století. Od 15. století šířili úctu k sv. Josefu františkáni, hlavně sv. Bernardin Sienský a kancléř pařížské university Jean Gerson (autor svátku Zasnoubení Panny Marie /pro bludy vyloučil ze studií Jeronýma Pražského/). Velkou úctu k sv. Josefovi měl sv. Jan Berchmans, sv. František Saleský a sv. Terezie Veliká z Ávily, která mu svěřila celý svůj řád karmelitánek. Roku 1487 byl svátek přijat do římského kalendáře a zaveden v celé církvi. V roce 1621 ho 235. papež Řehoř XV. určil jako zasvěcený svátek. 244. papež Klement XI. určil v roce 1701 svátek na den 19. března.
Na poděkování za ukončení Třicetileté války a za mír v Čechách ho 28.5.1654 prohlásil zemský sněm Českého království zasvěcení Zemí svatováclavské koruny České sv. Josefovi a vyhlásil ho za patrona Čech, spolu se sv. Václavem a ostatními českými patrony. Slavnostně vyhlášen patronem Českých zemí 11.5.1655 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě arcibiskupem pražským Arnoštem Vojtěchem (Albrechtem) kardinálem hrabětem z Harrachu.
Papež Klement XI. určil svátek závazně pro celou církev v r. 1714. V roce 1847 ustanovil 256. papež bl. Pius IX. sv. Josefa za Ochránce katolické církve a na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1870 určil, aby byl tento svátek sv. Josefa v celocírkevním kalendáři.
O rozšíření tohoto jména se v Evropě nejvíce zasloužil Josef II. prvorozený syn Marie Terezie, římský císař a český král, který byl v Čechách oblíben jako „lidový“ císař.
Atribut sv. Josefa: malý Ježíšek, hůl, sekyrka, velká sekera (pantok), pila, lilie – symbol čistoty. Patron (ochránce) Církve, otců, manželů, rodin, dětí, mládeže, dělníků, řemeslníků, truhlářů, tesařů, dřevorubců, kolářů, inřenýrů, vychovatelů, cestujících, vyhnanců, hrobníků, při bytové nouzi, v zoufalých situacích, proti očním nemocem, umírajících, za dobrou smrt, Mexika 1555, Filipín, 1565, Kanady 1624, Čech 1654, Bavorska 1663, Rakouska 1675, Chorvatska 1687, Peru 1828. Za patrona všech stavů ho prohlásil 257. papež Lev XIII. v roce 1889.
--------------------------------------------------------
Archip sv. 20. 3. biskup, syn Filemona a Apie, oba jsou jmenováni v listu sv. Pavla Filemonovi (Flm, Fm verš 2.). Občan ve městě Kolosy (Velká Frýgie v Malé Asii). Od Pavla pokřtěn a vysvěcen na kněze, později na biskupa.
Jeho otec Filemon se seznámil s apoštolem Pavlem na své obchodní cestě v Efesu a dal se od něho pokřtít. V Kolosech podporoval křesťany a sv. Pavel ho nazývá svým spolupracovníkem.
Jejich otrok Onesimos uprchl k apoštolu Pavlovi, který ho pokřtil a s přímluvným dopisem ho posílá zpět, ne jako otroka, ale Pavlova duchovního syna.
Jeho otec Filemon se seznámil s apoštolem Pavlem na své obchodní cestě v Efesu a dal se od něho pokřtít. V Kolosech podporoval křesťany a sv. Pavel ho nazývá svým spolupracovníkem.
Jejich otrok Onesimos uprchl k apoštolu Pavlovi, který ho pokřtil a s přímluvným dopisem ho posílá zpět, ne jako otroka, ale Pavlova duchovního syna.
----------------------------------------------------------------
Serapion sv. 21. 3. kněz. Sv. Serapion Sindonita ze 4. století. Modlitby a četba Písma Svatého v něm probudily touhu hlásat Krista všem lidem.
Serapion sv. 21. 3. poustevník a biskup. Sv. Serapion z Thmuis, zvaný Scholasticus žil ve 4. století. Následoval sv. Antonína Poustevníka a žil na poušti v Egyptě. V r. 339 byl vysvěcen na biskupa ve městě Thmuis v nilské deltě.
----------------------------------------------------------------
Epafrodit sv. 22. 3. biskup, pomocník sv. apoštola Pavla, který se o něm zmiňuje v listě Filipanům (Flp 2, 25-30): „ Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval. Přijměte ho tedy v Pánu s radostí a važte si ho, protože byl na smrt nemocen, ale Bůh ho zachránil a on nasadil život pro dílo Kristovo.“ Pavel ho posílá nejdříve k nim, aby měli radost. Byl 1. biskupem ve Filipech v Makedonii. Podle tradice byl jedním ze 72 učedníků, které poslal Kristus po dvou do každého místa, kam chtěl sám jít.